Jdi na obsah Jdi na menu
 


Boj s kilogramy

 

Už na střední škole byly doby, kdy mi přemíra jídla zvedala váhu. Zkusila jsem hladovět, ale většinou další den večer se všechno dohnalo a já vybílila lednici. Zkoušela jsem diety, ale pokaždé jsem měla nejvíc chuť na to zakázané. Jediný způsob redukce kil, který opravdu fungoval, byl pohyb. ŽÁDNÉ KOKTEJLY, ŽÁDNÉ TABLETKY, pohyb mi zlepšil náladu, já neměla tolik nutkání jít se najíst.

Nejlepší byly turistické pochody - to se člověk prošel na čerstvém vzduchu, byl celý den mimo dosah lednice a  když potkal sem tam restauraci, nebo potraviny, tak díky dobré pohodě na výletě by tam šel jen ze zvyku a tomu se dalo odolat. A těch vydaných kalorií. Je to ale náročné na čas a zajištění hlídání malých dětí - pokud je máte.

Když jsem se vzpamatovala z narození dcerky, začala jsem hledat pomoc, protože s takovou obezitou už jsem začala být v úzkých. Hodně mi pomohla psycholožka, která mi vysvětlila, že se to moje přecpávání jmenuje porucha příjmu potravy - záchvatovité přejídání a existuje stacionář, kde mi mohou pomoct.

Vím, že návštěva psychologa je pro někoho totéž, co veřejně prohlášení, že jste duševně chorý. Ale je lepší přiznat si problém a umět ho vyřešit - najt cestu, než se tvářit, že je všechno v pořádku, tloustnout, utrácet majlant za zaručené prostředky ke snížení váhy a nebo dokonce zlomit nad sebou hůl a rezignovat.

Kdo nechce, nebo nemůže absolvovat takové léčení, nebo ještě není tak hrozný případ, může zkusit jet na rekondiční pobyt. Jeden takový právě s dětmi testuji a mohu doporučit. Pokud se chcete přidat, napište mi a napíšu podrobnosti

 zpět na úvod